V současné době se černá loví převážně v noci z posedů a kazatelen na krmelištích. Lovci tak dlouhé hodiny mrznou a čekají v domnění, že budou mít štěstí a uloví. Ulovení černé není snadné přes to, že stavy narůstají. Vysoká potravní nabídka, narůstající plochy řepky a kukuřice vedou k nebývalému  množení černé zvěře. Je již prakticky nemožné, odlovit potřebné počty zvěře klasickým způsobem. Zvýšit počty ulovené zvěře můžeme dobře organizovanými naháňkami na černou. Tyto naháňky jsou v dnešní době nutné a potřebné. Nejsou výplodem poslední doby, ale v minulosti byly nedílnou součástí společenského života šlechty a celkové lovecké kultury.

Při naháňkách na černou se musí bezpodmínečně používat vhodní psi, bez nichž není zpravidla možné dostat černou na střelce.  Černá je nejudatnější zvěří v našich honitbách. Tato udatnost spolu s bojovností a inteligencí černé dělá lov na ni velice obtížným a nebezpečným. Honitby, které mají dobré podmínky pro černou zvěř,jsou většinou porostlé dobrým   krytem (zmlazení,křoviny,maliník,ostružiník,rákosiny),ale dobrý kryt poskytují také kukuřičná,řepková  a obilní pole, ve kterých černá nachází perfektní  úkryt a tam také dělá největší škody. Právě v neustále se zvětšujících plochách kukuřice mají zemědělci největší ztráty. Škody černou způsobené musí nakonec uhradit myslivci.

Pro vyhnání černé z těžce přístupných místa z hustého krytu je potřeba psí smečky, které na černou tak masivně doléhají, že jí donutí opustit úkryt a naženou jí na střelce.  Černá se nedá jednoduše pouze štěkajícími a nedůraznými psy vyhnat z krytu. Pokud černá tuší, že po opuštění krytu se dostane do palby, nedělá si ze psů nic a nechá se klidně zaštěkávat a naznačuje proti psům jen drobné výpady bez opuštění krytu. Známé „rozstřelení“ tlupy černé mohou udělat jen zkušení ostří psi masivním tlakem na zvěř. Pak je možné,že se tlupa rozdělí a na střelce jdou kusy jednotlivě.T o je cílem naháňky na černou. Můžeme toho dosáhnout jen se zkušenými smečkami. Vhodné smečky mají své „vyhledavače“ černé zvěře, což jsou psi s výborným čichem, kteří černou najdou a vytrvalým hlášením lokalizují a umožní tak zbytku smečky dostavit se rychle na místo a začít s černou pracovat. Musí to být psi hlasití na stopě i na viděnou, psi s dobrým nosem a musí vytrvale hlásit a tím přivolat zbytek smečky. Nejostřejší psi ve smečce jsou ti, kteří důrazně a vytrvale na černou útočí a zvyšujícím se tlakem ji donutí k opuštění krytu. Většinou však ve smečce tito ostří psi nejsou nosově tak dobří, aby černou sami vyhledali. „Vyhledavačům“ s kvalitním nosem však zase mnohdy chybí dostatek odvahy a ostrosti na to, aby si sami s černou poradili. Proto by měla být smečka zcela promyšleně složená z různých ras psů. Nasazení psi by měli být zkušení a měli by před lovem svoji zkušenost získat, zdokonalovat a následně  prokázat( cvičné obůrky ). Společné nasazení psů ve smečce je nutno měnit podle podmínek. Mnohde, při malých revírech, není uplatnění pro psy, kteří hledají na dálku. V kukuřicích zase potřebujeme psy, kteří jsou dostatečně ostří a dokážou černou vytlačit na střelce bez zbytečného zaštěkávání z dálky. Také ve velkých revírech není vhodné nasazovat příliš ostré psy. Jestliže se ostrý pes dostane do souboje s černou, musí mu psovod rychle přispěchat na pomoc. Ale co může psovod dělat, když je jeho pes vzdálen 800m a má co do činění se silným kusem černé v hustých ostružinách. Pokud se tam psovod nedostane včas, může být pes smrtelně zraněn. Není –li v blízkosti jiný psovod, který vezme zodpovědnost na sebe a s taseným tesákem psovi nepomůže,může to se psem zle dopadnout. Střelná zbraň zde mnoho nevyřeší. Je to nebezpečné a na výřadu může být vedle černé i pes.

Pokud není vůdce psí smečky lehkovážný, nepustí své nejostřejší psy do leče na volno, má je v dosahu a nechá je pracovat až tehdy, když jim může rychle přispěchat na pomoc. Přes to, že jsou psi na černou vysloveně užitkoví a pracovní psi v nejhlubším slova smyslu a nejsou to žádní „gaučáci“, nevystaví je žádný zodpovědný psovod bezdůvodně nebezpečí.

Přeložil a zpracoval:

Petr Ziegrosser ( arev@arev.cz )                                   Třeboň  1/2009