Máme vhodné psy k lovu černé zvěře?

Úspěšný lov na černou vyžaduje zkušené psy a jejich vůdce.Staré německé přísloví praví : „Kdo chce prasečí hlavu jíst,musí psí riskovat“.S narůstajícími stavy černé zvěře začínáme tomuto přísloví rozumět všichni,kteří černou lovíme.Škody černou zvěří a stále hrozící nebezpečí prasečího moru si vynucují snižování stavů a to zase efektivní lov.Důležitými pomocníky jsou nám schopní a dobře vycvičení psi.Máme spoustu loveckých psů,ale ne všichni jsou použitelní a splňují to,co my,lovci potřebujeme :černou hledat,najít,zvednout a vyhnat z krytu před hlavně lovců.

 

Dobrý pes na černou musí :

 

· být hlasitý „na viděnou“,lépe však hlasitý „na stopě“

· být vytrvalý při vyhledávání černé

· mít dobrý orientační smysl

· mít pevné nervy,odpovídající porci odvahy a přirozeně správně dávkovanou ostrost

Psů,kteří mají všechny požadované vlastnosti je nedostatek.Velice ostří psi tráví většinu času u veterináře a  nebo v rekonvalescenci.Jejich život nebývá dlouhý.Bojácní žijí v průměru výrazně déle,ale v rozsáhlých houštinách nebo v kukuřici nám nejsou nic platní.Černá velice rychle pozná,s jakými psy má co do činění a podle toho se chová.Žádný zkušený kus černé před psy,kteří bojácně hlásí opodál,neopustí kryt.Ví totiž velice dobře,že uvnitř je, i přes štěkající psy lépe,než venku,kde čekají lovci.Někdy nepomohou ani smečky psů.Mnohdy jim totiž chybí kvalitní vůdce a tak se stává,že smečka loví pro sebe,ale ne pro svého pána a loveckou společnost.Navíc jsou vždy v této smečce psi,kteří se hledají po všech okolních vesnicích protože jim chybí orientační smysl.

 

Na zimních naháňkách,ale i při společných lovech v kukuřici jsou stále více používáni psi,kteří však  nejsou pro tuto práci dobře vycvičeni.Lovečtí hosté berou své psy s sebou  a nechají je v kukuřici nebo v revíru honit.Jdou buď se psy osobně,nebo je předají honcům.Jedná se o psy různých ras,pohlaví,výcviku,zkušeností,ostrosti a inteligence. A tak i přes velký počet nasazených psů není dosaženo očekávaného výsledku.Honci,kteří vyjdou z leče informují o množství černé,kterou spatřili a která zcela evidentně leč neopustila.Psi nemohou tlupu černé vyhnat na střelce.Zkušený psovod ví,že každý pes,který se má vypořádat v kukuřici s několikanásobně těžším kusem černé,musí projevit mnoho odvahy a ostrosti.Naskýtá se otázka,zda jme schopni a umíme naše psy na setkání s černou zvěří připravit.Většina nasazených psů totiž tlupu černé v kukuřici  nebo v hustém krytu zapírá , v lepším případě  jen z bezpečné vzdálenosti zaštěkává.

 

Kvalitní psi na černou musí být dobře zapracováni- což znamená : musí černou dobře znát,odhadnout její schopnost bránit se a podle jejího chování se orientovat.To je možno psy naučit jen v k tomu určených výcvikových obůrkách s černou zvěří. Tam se také odhalí vlastnosti psa.Jestliže pes při testu v obůrce černou ignoruje,nelze od něj očekávat,že černou v kukuřici či houštině najde, natož pak z krytu vyžene.

Vzrůstající odlovy a stále stoupající stavy černé zvěře si vyžádají zvýšení stavu loveckých psů vhodných k lovu černé.A to jak honičů,tak i psů vhodných pro dohledávky.

 

 

Žádný ze způsobů lovu černé(šoulání,čekaná,naháňka) není možný bez použití psů.Pro naháňky se slíděním jsou nutní takoví psi,kteří tlupu černé zvednou a natlačí na střelce.Takovým způsobem lovu jsme schopni v listopadu až únoru odlovit čtvrtinu až třetinu celkového výřadu.Při naháňce se slíděním odvedou psi dobrou práci při nalezení a zvednutí černé.Honci mohou,ale psi musí zvěř dostat před hlavně střelců.Od každého psa,který má úspěšně s černou pracovat se očekává: ostrost na černou a silná,vytrvalá hlasitost.Ostří jsou psi,kteří neohroženě a se schopností vlastní obrany slabší zvěř dostanou z krytu na střelce, na silnou zvěř vytrvale doléhají a úspěšně jí staví.

Výcvik psů na černou není možný bez k tomu určených výcvikových obůrek.Ve výcvikové obůrce má pes možnost vyzkoušet si svůj první  kontrolovaný kontakt s černou pod vedením „vůdce smečky“ – svého pána. Nebezpečí poranění psa musí být minimalizováno.

Pes se musí naučit černou respektovat,zmírnit svoji důraznost a agresivitu a udržovat odstup.Poučí se ze zkušeností.

Jaká je situace s výcvikovými obůrkami u nás jsem se pokoušel zjistit jak na oficiálních místech (ministerstvo,okresní úřady,myslivecký svaz ),tak i mezi chovateli psů.Je to stejné jako u norování.Oficielní zkoušky jsou prováděny podle zkušebního řádu a pes,který na černou ve dvojité ohradě hlásí je tak zvaně ostrý na černou.Je – li však vhodný pro lov černé nevíme.To prokáže až jeho první kontakt s černou ve volnosti.Výsledkem je,že titíž psi,kteří „jsou ostří“ na černou v ohradě ve volnu černou zapírají a nebo,jsou li příliš ostří,skončí v lepším případě  na operačním stole.Nemají totiž tu správnou a cíleně vypěstovanou  loveckou zkušenost.A ten majitel,který se je to snaží někde načerno v nepovolené výcvikové obůrce naučit naučit,jedná protizákonně.Doba se mění.Dnes je většina psů naším přítelem a společníkem v rodině.Je od nás rozumné,svého přítele a kamaráda posílat  tam,kde mu jde o život nepřipraveného?Černá zvěř byla nebezpečná pro psy a lovce před  staletími,je nebezpečná dnes a bude tomu tak i nadále.